A jeden muž řekl, Promluv k nám o sebepoznání.
A on odpověděl těmito slovy:
Vaše srdce znají tichosti tajemství dní a nocí.
Ale vaše uši prahnou po zvuku poznání vašeho srdce.
Měli byste objevovat ve slovech to, co jste vždy znali ve své mysli.
Měli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů. Tohle byste měli skutečně učinit.
Skrytý pramen studně vaší duše musí vytrysknout a se zurčením se rozběhnout vstříc moři;
a poklad vašich nekonečných hlubin se náhle rozzáří přímo před vašima očima.
Nejsou však žádné váhy, které by zvážily váš nepoznaný poklad;
a není možné zkoumat hlubinu svého poznání přístroji nebo hloubkovým lanem.
Neboť vaše já je mořem nekonečným a nezměřitelným. Neříkejte, "Nalezl jsem tuto pravdu," ale raději říkejte, "Nalezl jsem nějakou pravdu."
Neříkejte, "Nalezl jsem tuto cestu duše." Říkejte raději, "Potkal jsem duši kráčíce po mé cestě."
Neboť duše kráčí po všech cestách.
Duše nekráčí přímo a neroste jako rákosí.
Duše se sama rozvíjí, jako lotos s nesčetným množstvím okvětních lístků.
/Kahlil Gibran, Prorok/
