A starý kněz řekl, Promluv k nám o víře.
A on pravil:
Mluvil jsem snad v tento den o něčem jiném?
Nejsou vírou všechny skutky a všechny odrazy, a to, co není skutkem a odrazem, není snad zázrakem a úžasem věčně prýštícím ve vaší duši, i když ruce otesávají kámen nebo upevňují osnovu?
Kdo může oddělit víru od svého konání nebo od svého povolání?
Kdo může před sebe rozprostřít svůj čas a říci, "To je pro Boha a to je pro mne; to je pro mou duši a to ostatní pro mé tělo?"
Všechen čas je křídly mávajícími v prostoru od jednoho já k druhému.
Ten, kdo si obléká morální zásady jen jako svůj sváteční šat, by měl být raději nahý.
Vítr a slunce nezanechají žádné díry v jeho kůži.
A ten, kdo vyjadřuje své jednání zásadami etiky, vězní svého zpěvného ptáka v kleci.
Nejsvobodnější písně se neozývají tam, kde jsou mříže a ostnaté dráty.
A ten, pro něhož je uctívání oknem, jež se dá otevřít i zavřít, dosud ještě nenavštívil příbytek své duše, který má okna otevřena od úsvitu do úsvitu.Váš každodenní život je vaším chrámem a vaší vírou.
Kdykoliv do něho vstupujete, vezměte s sebou vše, co máte.
Vezměte pluh a výheň a paličku a loutnu,
věci, které jste nahromadili vedeni nutností nebo potěchou.
Neboť ve svém snění se nemůžete povznést nad své úspěchy, nebo padnout níž než vaše neúspěchy.
A vezměte s sebou všechny lidi:
Neboť v uctívání se nemůžete vznést výše než jejich naděje, ani se pokořit níž než jejich beznaděj.
A k tomu, abyste poznali Boha, nemusíte umět řešit hádanky.
Raději se rozhlédněte kolem sebe a uvidíte, jak si hraje s vašimi dětmi.
A pohlédněte do vesmíru; spatříte Ho, jak kráčí po oblacích, rozpřahuje své paže v blescích a sestupuje v dešti.
Spatříte Ho, jak se usmívá v květech, pak stoupá a kyne vám rukou ve stromech.
/Kahlil Gibran,Prorok/
Ilustrace: complexitygraphics.com
Publikoval(a) www.slunecnabrana.eu 29th December 2015
