Odpovědnost za vlastní život
!!! UPOZORNĚNÍ !!! Tento článek je sdílením vlastní zkušenosti, přístupu, postojů a životních rozhodnutí. V žádném případě není míněn jako nabádání druhých k nevyhledání nebo odmítnutí lékařské pomoci či zákroku v případě potřeby nebo situace, která je vyžaduje.
Byl počátek března 2020 a lyžovala jsem na ledovci v Rakousku, kde byla "najetá" celá Evropa. Itálie byla kvůli covidu uzavřená, Rakousko ještě ne. Česko uzavřeli, dvě hodiny potom, co jsme přejeli hranice při návratu domů. Byla jsem šťastná. Vždy jsem, když lyžuju. Tentokrát jsem zažívala jakýsi nový druh "bytí v ve svém Posvátném Bytí". Existují aktivity, které vás dokáží dostat do hlubokého souladu s Vesmírnou Inteligencí. Aktivity, které "vás definují". To jsou aktivity, které vás nevyčerpávají a čím více a intenzivněji je děláte, tím více se cítíte plni energie, jste naprosto ve svém středu, proudí k vám inspirace a vnímáte čisté Božství, které vám "proudí v žilách". Pro mě je to pokaždé, když vyrazím do řádných hor a zacvaknu do lyží, nebo když zasednu k hrnčířskému kruhu.
Ani tentokrát to nebylo jiné. Vrátila jsem se plná energie, zdraví, inspirace a chuti do života, přesto, že další plánované lyžařské výlety už byly situací ve světě znemožněny. Jaké tedy bylo mé velké překvapení, když mi do dvou měsíců začalo kolabovat srdce a nemohla jsem dýchat. Potíže se srdcem jsem nikdy neměla. Zažívala jsem otřesnou fyzickou bolest, převážně večer, v noci a ráno, když jsem se měla vymanévrovat z postele. Ta nejintenzivnější trvala tři týdny. Protože jsem se nemohla starat už ani o Abby (mou velkou černou kníračku), hlídal mi ji kamarád. Procházela jsem hlubokou výzvou s vědomím, že se jednoho dne nemusím probudit. Přesto všechno jsem se rozhodla nepovolat lékařskou pomoc. V minulosti v mém životě lékaři jako lidé velmi selhali a tím mě zároveň velmi obohatili, protože jsem se rozhodla a naučila přebírat zodpovědnost za vlastní zdraví. Toto nebyl akt vzdoru vůči medicíně nebo lékařům, sama pocházím z lékařské rodiny, a to co dokáže dnešní medicína je úchvatné a úctyhodné, hlavně v některých oblastech. Své problémy řeším z obou perspektiv. Pozemské a Vesmírné. Kdybych vnímala, že mám vyhledat lékařskou pomoc, udělala bych to. Ale toto nebyl ten případ. Šlo o srdce! Šlo o mou Duši. Šlo o portál ke Zdroji, který nemohl fungovat! Netušila jsem, jestli mám covid nebo zda je toto důsledek nějakého "jiného experimentu". Bylo to jedno. Uvědomila jsem si, že i s biologickou zbraní musíte být někde v souladu, aby vás postihla. Musíte mít nezdravá přesvědčení a spojitosti s jistými tématy a uložené traumatické zkušenosti ve svém informačním poli, které dovolí, abyste byli "napadnutelní". Dále jsem si uvědomila, že nikdo nemá právo rozhodovat o mém osudu, pouze má Vyšší Podstata a já s tím musím být ok. S pokorou k Veškerému Bytí jsem tedy přijala i tu možnost, že jestli nastal čas k mému odchodu, nechť se tak stane, ale nehodlala jsem být obětí nějaké šarády, která na planetě probíhala a probíhá.
Čím mě tedy dále obohatila tato zkušenost.....zažívala jsem chvílemi takovou fyzickou bolest, že se mi nechtělo žít, protože fyzická bolest vás dokáže tak paralyzovat, že stejně nežijete. Ještě dnes je pro mě někde velkým zázrakem, že mé srdce neprasklo. Naprosto bez námitek jsem pochopila ty, kteří se na základě dlouhodobé fyzické bolesti rozhodnou fyzickou realitu opustit. Také velice dobře vím, co zažívají lidé při infarktu. Nicméně, dotazovala jsem se dále a odpovědi z vyšší perspektivy přicházely. Hlavně...bylo extrémně důležité podívat se na nezdravé, nezvědomělé, v podvědomí a kolektivním vědomí uložené spojitosti ohledně lásky. O tom srdce je. Je to Portál ke Zdrojové energii, tedy k čisté všudypřítomné Lásce, který nemohl řádně fungovat. Všichni máme lásku spojenou s bolestí, odmítnutím, zradou, zneužitím a dalšími nekonstruktivními souvislostmi. Je to velké a široké téma, vedle jiných témat, které každý na své cestě musí nebo bude muset otevřít. Dále jsem zpracovávala asi nejtraumatičtější záležitost svého života, ztrátu klíčové osoby spojenou se sebevraždou, kterou jsem v minulosti potlačila. Tato záležitost se hlásila o pozornost, nicméně jsem nebyla schopná a silná do ní dříve vstoupit a zpracovat ji. Když se tak nyní stalo a pracovala jsem se svou ztraumatizovanou částí, což byla malá holčička, v určitém bodě přestala dýchat. Vidíte tu souvislost? Pokud půjdete do podstaty každého problému, každého traumatu, vždy vás zavede do vašeho dětství.
Maximálně využívám svých schopností k řešení aktuálních problémů. Někdy musím čekat, než k rozřešení dorostu. Jsem toho názoru, že neexistuje univerzální terapeutická metoda, byť některé jsou opravdu super, protože pokud budete roboticky aplikovat nějakou univerzální metodu, přicházíte o to podstatné, a sice o uvědomění, hluboké ponoření se do sebe, dotazování se a o sebepoznání a tím to celé ztrácí smysl. Táži se a je mi ukazováno, jak konkrétní problém vyřešit. Každý problém vyžaduje jiný přístup.
Celá záležitost se srdcem trvala téměř rok. Čtyři měsíce byly intenzivní, tři týdny intenzivně vyhrocené, zbývající měsíce mě omezovala bolest v levé plíci, která mě často v noci budila. V určitém bodě jsem si uvědomila, že svým dýcháním této bolesti uhýbám a tím, že se nejedná o vyhrocenou bolest, pomalu se s ní učím žít a stává se chronickou. Dala jsem si jasný záměr přivést plíce do plně funkčního stavu. Totálně jsem posunula stravu a svůj životní styl do bodu, kterého jsem si myslela, že nebudu schopná. Protože jsem jednala z místa úcty k životu a k sobě, která se mi díky příhodě se srdcem také velmi posunula do míst, o kterých jsem netušila že existují, šlo to velmi hladce. Výchozí bod! Důležité jsou výchozí body. Nicméně, bolest na plíci stále nemizela.
A teď přijde ta nejvtipnější část. Jednoho dne jsem dostala menstruaci a měla obrovské křeče v podbřišku, což se mi běžně neděje. Bolest se vyhrotila tak, že jsem začala omdlévat a zvracet. Nemám doma žádné prášky a nenapadalo mě nic, co by mi pomohlo. Až jsem si vzpomněla na darovanou ořechovku, kterou jsem chtěla vrátit nebo obdarovat někoho dále, jelikož má intolerance na alkohol je taková, že jsem vnímala za zbytečné mít něco takového doma. Měla jsem dvě možnosti. Svírat se a omdlévat v bolesti, nebo risknout tu ořechovku. Zvažovala jsem, která varianta je láskyplnější. Jasným pocitem bylo rozhodnuto že ta druhá, přesto, že mě to třeba dorazí. Jaké bylo obrovské až šokující zjištění, že po požití ořechovky nejen že bolest okamžitě ustoupila, ale že jsem se téměř po roce mohla i bezbolestně plně nadechnout, protože zmizela i bolest v plicích a navíc, vedlejší účinky alkoholu, kterých jsem se u sebe obávala se vůbec nedostavily. Protože....Výchozí bod! Učinila jsem volbu z místa sebelásky a sebe-hodnoty. Nehodlala jsem se dále trýznit ve vyhrocené bolesti, přestože jsem měla strach z účinků alkoholu, po kterém mi bývá velmi špatně. Jo, měla jsem strach, ale stále to byla láskyplnější varianta. Někdy budete dělat v životě těžká rozhodnutí, kdy ani jedna varianta nebude pro vás úplně ok. Pokud zvolíte z místa pravdivého, upřímného konstruktivního výchozího bodu, negativní účinky se neprojeví nebo nebudou mít vyhrocené následky. Ve výsledku se ukáže pravá podstata vašeho výchozího rozhodnutí.
Následně jsem zjistila, že ořechovka obsahuje látku zvanou juglon, která se nachází v nezralých ořeších a která má antibiotické a protizánětlivé účinky, které se projevují hlavně u srdečních a cévních chorob. Ořechovka je některými považována za léčivou tinkturu. Užívala jsem 5 dní jako lék za účelem doléčit své plíce a povedlo se (bez vedlejších účinků alkoholu). Konstruktivní Výchozí bod! Přišlo mi velmi vtipné, jak Vesmírná Inteligence zaúřadovala a dotlačila mě k naplnění mého jasného záměru doléčit plíce obohaceného o další zásadní uvědomění způsobem, který bych fakt nevymyslela.
Asi netřeba dodávat, že svou roli pro mě sehrála i přítomnost krystalů, které vytvářely bezpečný prostor k tomu, abych mohla touto zkušeností projít. Bylo to zajímavé, protože když jsem byla z nejhoršího venku, ucítila jsem velmi zřetelně, že některé krystaly, které jsem měla několik let splnily svůj účel a mohly putovat dále. A na jejich místo přišly jiné. To je už ale jiný příběh.
Život vždy přináší a bude přinášet problémy a výzvy. Neexistuje stav bezproblémový a kdo ho předstírá, je lhář a v první řadě lže sám sobě. Rozrostl se takový fenomén soudit druhé podle toho, jestli mají problémy nebo ne a na základě toho hodnotit "jak jsou daleko" nebo "jestli už mají hotovo". Proto také spousta lidí tak zarputile své štěstí předstírá. Je to velice omezený přístup. Jde totiž o to, kdo se, jak ke své životní výzvě postaví a co z ní získá. Buď kvičí, vzteká se a kope kolem sebe, nebo problém přijme jako možnost svého růstu. Markus Rothkranz řekl nádhernou větu, kterou miluji: "Problém je kreativní výzva." A také....když má přijít do našeho života něco lepšího, to staré se musí zhroutit nebo odejít. Ten člověk může být pouze v přestupu na jiný level svého života kdy zavírá jedny dveře a otevírá druhé a ne nezbytně, že "něco nemá pořešené". Právě naopak.
Přistupujte ke svým problémům jako ke kreativní výzvě. Neběhejte po okolí a nehledejte odpovědi, protože druzí nevidí na záměr vaší duše. Nekopírujte nikoho, protože vaše zkušenost "je ušita na míru" vám, nikomu jinému. A pochopení a uvědomění, které v ní získáte vám nikdo nikdy nemůže vzít. Dotazujte se a trvejte na své odpovědi. Musíte mít otázky, aby mohly vznikat odpovědi. Každá zkušenost vás formuje a pomáhá vám dělat kroky k vaší Vesmírné Podstatě. Proto jste tady. Esence vaší duše je jedinečná a pouze svou jedinečností můžete obohacovat druhé. Navíc je velmi znatelné, když někdo papouškuje druhé nebo mluví z vlastní zkušenosti a uvědomění. V podstatě je na planetě hrstka lidí, kteří tvoří a jsou inspirováni z místa spojení a souladu se svou duší. Ten zbytek je jen kopíruje. Nechte se inspirovat druhými, ale zůstaňte věrni své jedinečné cestě.