Přestupní Stanice

Tyto řádky jsou věnovány především těm, kteří v životě něco ztrácejí, jejichž realita se nenávratně mění.

Konečně jsem pochopila a smířila se s tím, že některé věci dosavadního života jsou nenávratně pryč. Alespoň nenávratně v té verzi, ve které byly a jakým způsobem jsem je žila. Přestože jsem si vědoma, že v podstatě na základě mých nových životních záměrů, a zásadní osobní vnitřní práce, se každodenní realita života začala měnit a odchází i ty jeho části, které mi byly velmi vzácné, stále ve mně vládly části, které nechtěly tento fakt přijmout a smířit se s touto skutečností. Přestože vím, že jsem na prahu nové a krásné životní kapitoly, ty "přestupní stanice" nejsou pohodlné. 

Tak to bylo až do dne, kdy jsem si uvědomila, že vlastně tato krásná období a prožitky ve své podstatě nekončí, jelikož jsou mou součástí. Jsou vytesány do mé existence a já je mohu kdykoli navštívit nebo konstantně prožívat. Ne, není to návrat do minulosti a žití v minulosti. Protože lineární čas neexistuje a tuto pravdu lze nyní velmi jasně žít. Ne, není to nekonstruktivní. Proč by mělo být?

Uvedu vám příklad. Na podzim jsem přišla o svou milovanou kočku Lízu dost dramatickým a pro mě obrovsky bolestivým způsobem. Přestože odešla fyzicky, je tu stále s námi. Vnímám ji, cítím ji. Vidím ji na střeše kůlny, kde lehávala, cítím její měkký hustý kožíšek a pronikavý pohled, který mluvil sám za sebe.

Místa, která nemohu momentálně navštívit s těmi se kterými jsem je navštěvovala v radosti v jaké se to odehrávalo, jsou dostupná a tyto prožitky jasné a reálné kdykoliv se rozhodnu do nich vstoupit. Vnímám vůni lesa, chuť čerstvých borůvek, teplo slunečních paprsků na kůži, teplou zem pod bosýma nohama a radost, která tady je. Ve své podstatě nic nekončí, vše je zapsáno ve velké vesmírné knize věčnosti, kde si lze kdykoliv nalistovat jakoukoli stránku.

A proto před dvěma dny jsem se velmi osvobodila ze stavu smutku do stavu obrovského ocenění. A to přátelé, to je velký posun proto, aby se otevřely brány do nových životních příběhů. Podvědomě jsem žila v bolesti a smutku, že nežiji to, co doposud. Že jisté části mé každodenní reality jsou nenávratně pryč. A to nebyl konstruktivní výchozí bod pro radostný život. V okamžiku, kdy se tento stav smutku vyměnil za ocenění a radost z toho, že jsem dlouhé roky mohla žít tu radost a krásu kterou jsem žila, že mi byla umožněna a že se naplnilo to, co jsem si před X lety vysnila, a co je nyní vtesáno navždy do mé zkušenosti z tohoto pozemského života, v tomto okamžiku, jsem se velmi osvobodila a rozhodla se, že si tu přestupní stanici prožiju naplno se vším, co obnáší. Protože já jsem před těmi X lety věděla, že tato fáze jednoho dne, dříve nebo později, nastane.

Ať je cokoliv krásné a konstruktivní, v dlouhodobém měřítku tam můžete přestat růst. I když je to krásné a milujete to, když se to dostane do stereotypu, duše začne prahnout po novém dobrodružství a růstu. Proto sem přišla. A ty přestupní stanice mohou být trošku jako čekání na nový spoj. Buď budete otrávení z toho, že čekáte 8 hodin na další letadlo, nebo začnete zvídavě prozkoumávat život na letišti a najdete tam mnoho inspirace, sebepoznání a zajímavostí, které evokují nová uvědomění.

A život v přítomném okamžiku? Každý má asi jinou definici. Pro mě se v přítomném okamžiku odehrává naprosto vše. Minulost, přítomnost a budoucnost. V angličtině je výraz pro přítomný okamžik present moment a present, mimo jiné, znamená také dar. Proto darem přítomného okamžiku nemusí být jen to, co je momentálně pro oči viditelné a co se odehrává kolem vás, ale vše, co bylo, jest a bude.

Energie přítomného okamžiku je důležitá pro to, kam váš život bude směřovat. Oceňte to, co jste prožili, vězte, že to nekončí, ale stále žije na jisté stránce "vesmírné bichle bytí" a z tohoto místa ocenění nakročte do nových životních příběhů. A své záměry pro život napište. Modrým inkoustem, v přítomném čase tak, abyste je jasně ukotvili do fyzické reality.

 
Když vám život něco bere, je to vždy proto, aby vám mohl dát něco většího. /Elisabeth Haich/
(…..i když to tak v daný okamžik nevypadá)

PS: Vysvětlení k obrázku….život – vnitřní hlas, který ke mně promlouvá komunikuje převážně v angličtině. Nepřišla jsem na to, proč to tak je, ale vím, že to není jen má zkušenost, že lidé se stejnými dary často dostávají informace z úrovně Zdroje v jiném, než svém rodném, jazyce. 

Martina Christová
www.slunecnabrana.cz
www.mistrovskekrystaly.cz