Sjednocení jako volba

V roce 1944 byl ve Spojených státech uskutečněn experiment za účelem zjištění, jak dokáže jedinec prosperovat pouze na základních fyziologických potřebách bez přítomnosti citu. Experiment zahrnoval 40 novorozeňat umístěných ve speciálním zařízení, kam je pečovatelé chodili krmit, koupat a přebalovat. Nic jiného. Pečovatelé měli nařízeno se na děti nedívat nebo se jich dotýkat pouze jen jak to bylo nezbytně nutné, nesměli na ně mluvit a jakkoli s nimi komunikovat. Veškeré fyzické potřeby byly svědomitě plněny a prostředí udržováno sterilní, aby žádné dítě neonemocnělo. 

Po čtyřech měsících musel být experiment zastaven, protože minimálně polovina děťátek zemřela. Další dvě děti zemřely potom, co byly převezeny do přirozenějšího rodinného prostředí. Nebyly nalezeny žádné fyziologické příčiny, všechny děti byly fyzicky velmi zdravé. Smrti každého dítěte předcházelo období, kdy se děti přestaly snažit navázat kontakt s pečovateli, přestaly se hýbat, verbalizovat, plakat a změnil se jejich výraz. Smrt následovala krátce poté. Děti, které se tímto způsobem "vzdali", zemřeli stejným způsobem krátce poté, co byli z experimentálních podmínek vysvobozeny.

Podobných experimentů proběhlo v minulosti více. Některé byly neplánované a týkaly se jiného průzkumu. Podstata ovšem byla stejná. Žádná komunikace s dětmi. Výsledky obdobné. Ukázka toho, jak jsme jeden na druhém jako druh závislí. Jak blaho a prosperita souvisí s ohleduplným vzájemným osobním propojením, bez ohledu na jídlo, pití a spánek.

Ovšem momentálně jako lidstvo kráčíme opačným směrem. Místo toho, abychom se sjednocovali, dochází k velkému odpojování. Jeden od druhého, sami od sebe a tím od Života. To je velký problém, protože jeden, zvýrazňuji jeden, z důsledků tohoto "odpojování se" je otevření dveří velkému zlu. Ubližovat druhému lze pouze, pokud jej necítím a nesoucítím. Pokud nežiji v pravdě toho, že každý druhý člověk je součástí mě, že já jsem ten člověk. Že co činím jemu, činím sobě, protože ve sféře celistvosti jsme všichni Jedním. Nerozumíme tomu, že pokud nám někdo ublíží, není naším úkolem se mstít, a tak nastolit spravedlnost, ale že je naším úkolem najít v sobě tu nežádoucí, nechtěnou a "odsouzenou" část uvnitř nás samých, na kterou nás ten druhý upozornil, této části porozumět (ano porozumět) a přijmout ji v míru jako právoplatnou součást sebe. Tím, že tímto způsobem dokáži porozumět a přijmout části sebe, které byly v minulosti odsouzeny jako špatné a zatraceny, vstupuji do vlastního přijetí, do vlastní celistvosti. Čím více poznáváte sami sebe, tím více porozumíte druhým a může docházet k opravdovému autentickému propojování se s druhými lidmi a vzájemnému přijetí. 

Bojíme se. Jeden druhého se podvědomě bojíme. Bojíme se pravdy, která nám může být skrze druhé odhalena o nás samotných. Ale pokud před ní budeme utíkat, Stvořitel najde způsob, jak nás sjednotit. Sjednocení lidé žijí v míru. Oddělení lidé potřebují válku, aby je sjednotila.

Představte si život, kde každého člověka bude zajímat vaše dobro, protože vás ucítí a vaše temnota pro něho nebude hrozbou, protože se setkal s temnotou vlastní, které porozuměl a kterou přijal. Představte si, že byste žili v naprostém bezpečí ne mezi "druhými lidmi", ale mezi všemi svými bratry a sestrami.

Výše popsaný experiment otevírá mnoho otázek dalším tématům. Lze si uvědomit, jak klíčové téma je mateřství. Žijeme v době zaměřené na výkon a na výsledek, kde mateřství není přijímáno jako poslání. A to je další velký "kámen úrazu". Emoční a psychické zdraví každého jedince závisí na kvalitě citové vědomé péče poskytnuté v bezpečném láskyplném prostředí.

Autor článku a překlad: Martina Christová                                                                                                      www.slunecnabrana.cz, www.mistrovskekrystaly.cz

Tento článek lze nekomerčním způsobem sdílet v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.cz a www.mistrovskekrystaly.cz a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.