Člověk s jistými schopnostmi nemusí být nezbytně člověkem vědomým. Vědomý člověk je člověk, který dokáže naslouchat Vesmíru a nechá se jím vést. Taková cesta vyžaduje odvahu, jelikož často vede jedince cestami, které ještě nikdo jiný neprošlapal a žádá ho o věci, které absolutně naší mysli, našemu okolí a společnosti nedávají smysl. Nezbývá nic jiného než víra, že nás Vesmír vede do naší největší síly, do místa pro nás určeného, do místa které si sami ve své omezené mysli nedokážeme ani vysnít, do místa které nám náleží a kde nás Vesmír potřebuje mít s těmi, se kterými máme být. Vesmír (Vyšší Já, Stvořitel, Bůh, Inteligence....) k nám neustále promlouvá - My sami k sobě promlouváme z vyšší perspektivy vědomí. Jemně, tichounkým hláskem vánku, nebo je s námi zatřeseno prostřednictvím emocí a slz, když je to nutné, abychom konečně naslouchali.